Moje setkání s Karlem Gottem....

19. 07. 2019 14:58:14
.Ano, je to hrůza let, rok 1973 a cesta mého kamaráda a moje do Mongolska.Tam jsme se sice díky sešňěrovaným komunistickým poměrům nedostali, ale ruská tajga taky stála za to.

A tak po několika týdnech v ruských lesích, jsme se před návratem do husákovského rovnání páteře, zastavili a museli zastavit, a to docela rádi, v Moskvě.Proti tajze měl moskevský park ve kterém jsme spali, půdu tvrdou jako mlat, o vůni borovic jsme si mohli nechat jenom zdát. V noci nás neuspával vonný dech tajgy, ráno nás nebudil lesní šramot a šelesty jejich obyvatel, ale chlapík, který kolem nás nabodával na hůlčičku s bodlem špačky cigaret, kousky papíru a bůhví co ještě.

Nu vot, je čas se zvednout, sníst kus chleba a zapít vodou z čutory a guljať po tom velkém městě. Později jsme přešli na chlebnyj kvas-něco jako pivo který se prodával myslím za rubal, ale rubal tehdy to bylo 10 našich korun, alespoň v turistickém kurzu.Ten kvas chlebnyj chutnal docela dobře, jak jsme brzy v tom moskevském vedru zjistili, a prodával se a čepoval z velkých kovových cisteren. Nu, co dělat... mauzoleum V.I Lenina nás nijak nenadchlo, fronta byla veliká, ale vstup byl zadarmo, tak proč tam nejít.Špalír vojáků, nesmělo se ani zašeptat, ani smrkat, nevím co by se stalo, kdyby někdo kýchl.

My byli tehdy mladí, tajgou docela obroušeni a špinaví, jak jinak, ale dychtiví poznat i kus života sovětského hlavního města.Před námi budova jako hrom- Lomonosova univerzita....tak vperjod, počemu net..Nechali jsme se vyvézt výtahem až nahoru, do x -tého poschodí a vpadli do prvních dveří. Postarší vědkyně, měla oči na vrch hlavy, když viděla dva vagabundy, kteří na ni ni začali cosi rusky žvatlat. Něco v tom smyslu, že chceme poznat Sovětský svaz a když jsou oni s vojáky u nás, můžeme my, a to prosím bez bajonetu, byť taktéž bez pozvání, udělat totéž.Vědkyně zrudla a začala křičet ..idite, idite.. zavolám policii.Tak jsme vypadli.Patrně Bůh vedl naše kroky sice cik-cak, škobrtajíce s bagančaty po moskevských ulicích, s ranci na zádech, ešusy nám klinkaly do zad, když tu, z jednoho sloupu na nás kouká Karel Gott...
Koncert tam a tam a zrovna dnes a zrovna dnes, když jsme tady i my, sakra krásné zakončení naší anabáze.

Lístky.Děvočka v pokladně však hlásí, vyprodáno, biletu net a net. Vyprodáno ? To nás pochopitelně nezastavilo."Nevíte kde Gott bydlí" ?- "Hotel Rossija", odvětí děvočka. Nu dobrá, tak hotel Rossija. Tehdy to byl největší hotel v Moskvě, myslím s pěti tisíci lůžky.Prošli jsme jako nůž máslem hlavním vchodem, bez ochranky, bez policie, nikdo se nás na nic nezeptal, nikdo po nás nic nechtěl.Děžurná z nás byla patrně tak vylekaná, že nám ukázala, kde Karel Gott bydlí. Dvanácté poschodí dveře číslo 868.Klepeme a máme pekelné štěstí-Mistr není ani na obědě, ani u milenky, ani milenka u něho, to by patrně neotevřel, ani necvičí...ale je dokonce ve svém pokoji, a ani není nijak zvlášť překvapený.Dva chlapi nevábně vypadající se mu opřeli o futra a pronesli přání.

Jeho slova si pamatuji dodnes. Řekl " víte , to není jako u nás, tady, když nejsou lístky, prostě nejsou lístky, "ale "-dodal ."Přijďte v sedm hodin", a uvedl místo koncertu s ulicí.V sedm hodin večer jsme tam přešlapovali v těch svých zablácených a zkrabacených bagančatech, která bojovala s tajgou v okolí Bajkalského jezera a ejhle..... Gott se skutečně objevil.Vzal nás sebou do šatny a u vchodu nás představil jako svoje hudebníky, nikdo z Rusů ani z ochranky se nedivil, že ti dva šupaci jsou hudebníci, nikdo nebyl překvapený, nikdo neceknul, nikdo nám nebral ruksak s ešusem na prohlídku, nikdo se neptal na co hrajeme, a kde máme svoje paličky na buben.. .Mistr řekl a hotovo, přes to nejede vlak.I vklouzli jsme do Gottovy šatny a byli přítomni tomu jak Mistr ladí hlas, jak ho šminkují, aby vypadal ještě lépe než vypadal.

Až bylo došminkováno Gott jenom řekl :" doktore ty pány zaveďte do druhé řady"a doktor nás uvedl do druhé řady, zcela nabitého sálu. My dva chlapi z pralesa jsme byli posazeni mezi krásné slovanské a navoněné moskvanky..... A Karel Gott ? Mohu vám říci, že aplaus měl veliký, převeliký....

...

Autor: Michael Pálka | pátek 19.7.2019 14:58 | karma článku: 23.70 | přečteno: 593x

Další články blogera

Michael Pálka

Horní Cerekev a ještě kousek dál...

Pravda, není to divočina jakou prožíval Alberto Vojtěch Frič, ale potloukat se po místech české a moravské historie, koukat na často pozoruhodnou rukodělnou lidskou invenci v městečkách a městysech kraje Vysočiny, vás uspokojí.

21.3.2024 v 12:15 | Karma článku: 10.90 | Přečteno: 213 | Diskuse

Michael Pálka

7 hodin do Volar-8 hodin do New Yorku...

Je to tak. Z Brna vlakem s jedním přestupem je to téměř časově stejné jako eroplánem z Vídně do New Yorku.Ale řeknu vám....je lepší zvolit úhledné Volary, než divočácký New York.

6.3.2024 v 20:28 | Karma článku: 12.01 | Přečteno: 351 | Diskuse

Michael Pálka

Války a jak to všechno chápat...

Před několika dny jsem v Brně vyslechl přednášku o válkách a jejich příčinách. Sál byl nabitý, přednášející dobrý, udržel pozornost, střídaly se obrázky s komentáři.

24.2.2024 v 12:22 | Karma článku: 14.92 | Přečteno: 300 | Diskuse

Michael Pálka

Já člověk...

Ten člověk byl mladý a šel. Začínal mu jeho život a pokračoval jeho život. Byl to jeho život. Měl to být jeho život.

10.2.2024 v 14:01 | Karma článku: 8.48 | Přečteno: 195 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Ladislav Jakl

Dělají z nás ženy! Nebo jen hlupáky?

Jsme všichni obětmi tajemného spikleneckého experimentu, kdy pomocí přísad do potravin globální vládci nadělají z chlapů zženštilé hermafrodity, neschopné plodit děti?

28.3.2024 v 18:55 | Karma článku: 26.62 | Přečteno: 482 | Diskuse

Milan Šupa

Čerpejme sílu ke vzestupu z prožití reality Ducha

Myslím, tedy jsem! Tato slova jsou lež! Jsou omylem! Kdo je akceptuje, sází na falešnou kartu a promrhává svůj život. Ztotožňování vlastní jsoucnosti s rozumem a myslí je tou největší tragédií, která nás může postihnout.

28.3.2024 v 16:13 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 48 | Diskuse

Jiří Herblich

Slovo, které radí člověku je Božské tím, že chápe princip Božství

Kdo najde slovo své jako Božské tím, že uvěří. Ten najde slovo společné jako svoje a bude to slovo Boha v člověku.

28.3.2024 v 6:28 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 24 | Diskuse

Yngvar Brenna

Jakou chcete budovat společnost aneb pryč s Velikonocemi

Skutečně je to něco, za co máte utrácet peníze i čas a úsilí, abyste ty dopady potírali, či alespoň pokoušeli, byť zcela marně, zmírnit? Přece jde o to, jakou chcete budovat společnost.

28.3.2024 v 1:56 | Karma článku: 15.41 | Přečteno: 298 |

Jan Andrle

Nový oblek

Jak slíbil, tak udělal. Sliby se mají plnit, že. A já to stihnu nejen do vánoc, ale dokonce do velikonoc. Tady to je, přátelé blogeřníci.

27.3.2024 v 22:17 | Karma článku: 19.78 | Přečteno: 520 | Diskuse
Počet článků 316 Celková karma 12.50 Průměrná čtenost 949
Kverulant a nespokojenec, už dosti starý na to, aby se na dění kolem sebe díval z nadhledu věčnosti....někdy se to daří, mnohdy ne.

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Velikonoce 2024: Na Velký pátek bude otevřeno, v pondělí obchody zavřou

Otevírací doba v obchodech se řídí zákonem, který nařizuje, že obchody s plochou nad 200 čtverečních metrů musí mít...