Patáke...

Letní povídka pro Víkend MF DNES. „Te tato tak to dál nende", vřískla jednoho večera neuspokojená Maři Bubištová. "Tak to dál fakticky nende, mosiš ze sebó něco hodělat ! Třikrat za měsic a eště jak! To debech nekde řekla, třeba babam v kraviňe, tak su pro smich a te s chlapama nevydržiš !“ A loupla zlým okem po Bubištovi.  

Agronom Bubišta ležel zplihle v poctivých manželských postelích a cítil, že se mu začíná potit pleš.

"To bes přeci.. to bes přeci.... nemohla hodělat" zamlel Bubišta suchým jazykem.

"Ále mohla"zavrtěla se Bubištová v posteli, až letitá prkna zapraskala.

"Mohla! Podeš k dochtorovi, k ňákýmu špecialistovi do Brna. Šak máme co dať !Putynku sadla a tři, štyry jelita ...šak nezchudnem !“

Bubištová nakrčila nos a jala se počítat jestli by jelita nestačila jenom dvě.

Zpocený Bubišta se po očku podíval na rezavou kštici své ženy, která se zavrtěla jako vycházející sluneční paprsky na bílém polštáři a zavřel oči.V duchu se viděl jak kráčí brněnskými ulicemi s putýnkou sádla a třemi jelity pod paží.

"Te Mařo" hlesl Bubišta sotva slyšitelně.

"Co ?“vytrhla se Bubištová z počítání."Co sceš ?“

"Nihdá sem nebél ho doktora, nevim co bech mu měl řict " zafuněl Bubišta do polštářů."Nihdá".

"Tak te neviš, von nevi !!“ ...zaječela Bubištová, „tak ja , ja du s tebó.... te be ses nechal dat třeba vodo na vlase ! „

Bubišta se díval ztrnule do stropu a v hlavě mu hučelo.V té hrůze dostal nápad.

"Te mamo, co debe, co debe" zakoktal..

"No co ?“

Bubištová se na manžela podezíravě podívala.

"Co debes trochu zhubla, máš moc velké břuch ", vystřelil ze sebe Bubišta jako z kulometu, "třeba bech ani nemusel k dochtorovi .“

V prvním okamžiku Bubištová zkoprněla, ale to trvalo jenom chvíli.Překvapení vystřídal vztek.

Rázně odhodila duchnu a Bubištovi se naskytl obraz, který tak dobře znal. Růžové kombiné se nadouvalo pod mocnými převisy břicha, tvořilo vybouleniny na nepravých místech, když Bubištová zatahujíc břicho ječela:

"Hde mam břuch, možeš mně to řict ? No hde ???Hde bes našel takovó druhó s takovó postavó, no hde ??!!“

Zavrtěla sebou a pohodila mocnými ňadry až stařičká postel zaskřípala.

"Šak mně onehdá Toncek řekl, že se mnó be to belo určitě pěkny, že be si to se mnó hned rozdál" zatetelila se Bubištová a po očku se podívala na manžela.

"To že řek?!" zahučel Bubišta výhružně.

"Jo, a že mám zadek jako lóskáček na vořeche.“

"Jak to sakra poznál" zahřímal Bubišta a pod duchnou zaťal pěsti.

"Jo to ja nevim , ale to musi každé poznat, nééé ?“ A významně zamrkala očima.

Bubišta vstal: "du k dochtorovi", řekl.

Ale Bubištovi se k doktorovi přece jen nechtělo.“

„K doktorove sakra, k doktorove a haž do Brna“ mručel si nešťastný Bubišta procházeje kolem prasečáku.Zahlédl známé auto doktora Hovězáka a líc se mu náhle rozjasnila.

“No dyť přeci veterinář Hovězák, ten postavi každyho ganca na nohe...sakra to je trefa ! Přeci nepodo k ňákymu doktorskymu mólovi haž do Brna !“A klopýtavě vykročil k prasečáku.

Doktora Hovězáka našel mezi ječícími prasnicemi a když mu zajíkavě řekl své problémy doktor se napřímil a bručel.

“Nějaký patáky ti mám dat...chm..nějaký patáky....jaký patáky.

"Potřebuješ mladó ženskó Josef , mladó ženskó !„

Ale potom hrábl do kapsy usmoleného pláště a podal Bubištovi krabičku.

„Tak na, zkus to.Dvakrát denně jednu..vlastně jeden paták.A chvilku počké s těma radovánkama, tak měsíc.Až dostaneš chuť.“

„Jo“ řekl Bubišta, „jo.“Mně to ani nebude vadit „.

Když ale oznámil nucený půst doma manželce ta jenom spráskla ruce a zavyla.

.“Haž za měsíc“ ?! Bože netresté mi !Nebéls nic moc , hale“...Bubišta ji přerušil.

„Śak počké mamo, bode to dobry, só to dobry patáčke „.......ale v duchu se radoval, že bude mít nejméně měsíc klid.

Měsíc ukrajoval z kalendáře a Bubištovi se činili.Zvláště Bubištová.Od bab ve vesnici se dozvěděla to i ono, že je třeba jíst hodně petržele, celeru a kapusty, od zootechnika vyloudila co dává plemenným beranům, takže jídelníček agronoma Bubišty se počal rychle měnit.Místo poctivé prorostlé vepřové dostával pravidelně smažený celer, místo piva minerálku, každé ráno „dve véce do hube“jako plemenný beran a na večeři misku postrouhané petržele s citronem.Bubišta vůčihledně hubl a byl čím dál unavenější.

„Te tato“, řekla jednoho dne Bubištová, „neska je neděla „ a zářivě se usmála.

„A co má byt, to vim“ odsekl Bubišta brkající u celero-petrželového salátu.

„Neska je náš deň přeci, nééé“ broukla spokojeně Bubištová a podívala se na Bubištu očima rozdováděné šestnáctky.

„Du se vykópat“ a odhopkala do koupelny.

Bubišta mrkl na kalendář , vzápětí se mu rozbřesklo a srdce se mu zastavilo.

„Sakra hož je to tade“, zamručel nešťastně a houkl do koupelny.

„Du si lehnót“.

Bubištová se rozkošnicky cákala ve vodě, prozpěvovala si a tonula v růžových představách.

Bubišta na sebe hodil peřinu a očekával odevzdaně věci příští.Mezi zpěvem se po chvíli se ozvalo z koupelny.

„Tato hož do, hož do“ a vzápětí „Homel ses nohe ?“

„E....co....co ??“

„Esli ses homel nohe „?

Nečekajíc ani na odpověď vtrhla Bubištová s přítulností ledního medvěda do ložnice tak jak ji Panbůh stvořil, zanechávajíc na podlaze mokré cápoty. 

Bubišta  spal tím nejkrásnějším a nejzdravějším spánkem, spokojeně si pomlaskával, z nosu se mu ozývalo funění, pískání a pištění, a to vše v pravidelném rytmu občas přerušovaném uvolňujícím říhnutím po celeropetrželovém salátu.

Spatřivši tento obraz dokonalé pohody a míru skočila Bubištová jako rozlícená medvědice k posteli a zatřepala nešťastníkem s nebývalou silou.

„Vstávé te mizero vstávé.....celé měsic chrniš jako pařez“ !!

„É......é....telí se krava ? Nikam nendo“,

Zachrchlal Bubišta v polospánku a obrátil se na druhý bok.

 „Te mizero“, zaječela Bubištová, ale už věděla, že ani dnes se lásky nedočká.Sedla si na okraj postele a v ryšavé hlavě se jí převalila myšlenka:

 „A na to sem si ja, blbuňa, kópila francózkó voňavko za pětset korun !“

„Bah „zamumlal Bubišta mrákotně.......“je to béčón nebo jalovica „?....