Horní Cerekev a ještě kousek dál...

Pravda, není to divočina jakou prožíval Alberto Vojtěch Frič, ale potloukat se po místech české a moravské historie, koukat na často pozoruhodnou rukodělnou lidskou invenci v městečkách a městysech kraje Vysočiny, vás uspokojí.

Horní Cerekev má asi 2000 duší, pochopitelně kostel, vlastně kostely, nevábné vlakové nádraží, teď v zimě zavřený hrad, Zámecký rybník, který místu dodává patřičnou nostalgii, prodejnu potravin kde mají nejdražší chleba co si pamatuju, hospodu  "U Suchánků"s nejlacinějším pivem co znám, po silnici 1,5 km pak židovský hřbitov, místo zasmušilé, se vzpomínkami na životy dávno prošlé, Raubitschek a zase Raubitschek, nebo paní Raubitschek.

Kráčeje ulicí od nádraží vidím  schránky na noviny a nápisy na nich - žádné reklamy - se třemi vykřičníky jako kdekoliv u nás a....  najednou čtu- reklamu prosím 2 X a vykřičníky také tři, patrně to domácnost využívá jako toaletní papír.

A další z Horní Cerekve- velká dřevěná bedna, nad ní nápis takový malovaný a oči přitahující s nakreslenými bramborami-

"Vezměte  si z bedny brambory v sáčku a zaplaťte 50 Kč, mně do schránky"...V bedně brambory skutečně ještě byly...

A dále ? V hotelu Rustikal dloubám klíčem v zámku, je 22 hod- nu, nejde otevřít. V hotelu jsme se ženou sami-co zbývá, -zatelefonovat na paní bytnou, která bydlí bůh ví kde, za chvíli přichází bytnou avizovaná děvčice, rump a bác a zátáhnout a jsme uvnitř. Druhý den se mi podaří ještě poničit otevírání oken v pokoji, takže, abychom nezmrzli  ucpávám okenice ručníky, svetry, flanelovými košilemi i fuseklemi.

Ale další den je tady pěšmo Švábov, obec se stovkou obyvatel včetně mrňat v  kočárcích, kostelíkem na návsi, dřevěnými sochami Cyrila a Metoděje před ním  a pozoruhodnou kovovou sochou Vítající, která napřaženým prstíkem ukazuje na lavičku, kde mohou spočinout vaše unavené nohy. 

A pak dále po svejch do Batelova a hospoda a oběd. Ze stěn  na nás koukají parůžky srnců a parohy jelenů a rozšklebené huby divokých prasat....Batelov je  docela roztáhlý městys, ze školy se rojí hoši a mladé holčiny s ruksaky většími než jsou sami, s bustou Karla Havlíčka Borovského na náměstí.

 
A co tak Třešť ? Autobusy jedou a nejedou, vlaky jedou a nejedou-ale informace podá krásná, příjemná a ztepilá slečna nebo paní výpravčí, úsměv bílých zubů, ochota , příjemnost. Tak tedy dnes ještě Třešť  s nádhernými betlémy, které vyřezávají místní rodiny furt a furt, umění a chuť něco udělat se v těch lidech dědí...A pak, byl tady Franz Kafka, který jezdil do Třeště za strýcem židovským lékařem, který spáchal sebevraždu večer před transportem do Osvětimi... V Třešti se narodil  Josef Alois Schumpeter, neúspěšný ministr financi Rakouska  a pozdější profesor ekonomie na univerzitách v USA. Charakterizoval kapitalismus jako "tvořívé ničení"....Pravdivé ? Nepravdivé ? Uvidíme.  Na náměstí je dřevěná socha herce Šimánka  známého jako Pan Tau.

Před hotelem Rustikal jsme zase  v 10 hodin večer a ejhle, zámkem lomcuje nervosní chlapík, nadává a je tma , tmoucí.

"Inu pane, pusťte mně k tomu " říkám, a rump a bác, dveře jsou otevřené ".Díky, díky, díky", slzí pán.

 A den poslední -Pelhřimov..Nemám co bych mu vytknul,  náměstí krásné, domy a kus historie pečlivě udržované a pak to Muzeum rekordů a  kuriozit!

V čem jsem první, co jsme udělali výjimečného, podivuhodného, do čeho všeho dali naši lidé svůj čas, invenci, chuť, co dokázali vymyslet, návštěvník zírá.. německá bitevní loď Bismarck, zhotovená a poslepovaná ze samých českých pětníků, či desetníků, už si nevzpomínám, sumárně za 22 000 kč , v délce 2, 5 m. I Otto von Bismarckovi, by zvlhlo oko...nebo vidět české štamgasty sedícími za stolky a to vše uděláno ze špuntů od piva slepených dohromady, nu to stojí  za vidění.