A tak tedy Bardejov a Dukla a dřevěné kostelíky...

I rozhodlo se  šest nemladých chlapíků, vlastně chlapů před umíráčkem a jedna žena, prochodit oblasti Slovenské, a to pomocí dvou aut a vlastních vratkých nohou.

Denně se vyráželo z Bardejova-Dlhej Lúky křižovat louky a pastviny a krkolomná lesiska vůkol, packat přes pokřivené a pokroucené kmeny buků, občas hledat značenou-neznačenou cestu, občas z cesty sejít, občas si jí nevhodně zkrátit, sbírat zatracená klíšťata vlastním tělem, občas dejchat jako ucházející stará lokomotiva, náhodně zakopnout o pohřebiště 92 ruských vojáků z 1.světové války, všecko to zarostlé býlím, ale pravda jedna rudá kytička tam byla, a zase se vláčet dál, usednout na pařez, chléb vezdejší zapít vodou z čutory a pozorovat vodoměrky a pulce v kaluži.V lese nikde nikdo, žádné procesí jako u nás v Krkonoších, ale vůbec nikdo za celou dobu.A pak odpoledne se někam vyškrábeme, či doškrábeme, a když už nálada kulhá a nohy bolí a nikomu se už dál nechce, začne jeden z nás brněnským hantecem vykládat jak byl Žanek Husůj v Pakostnici, Žanek Husůj ten rovinové kořeň...,  v autě se pak řeší do které hospody v tom krásném Bardějově zajít, a zda na halušky, či na vyprážaný rezeň.

Večer pak debata s paní bytnou, že čo zrobil ten Mečiar a ten Klaus s rozdělením republiky, že to nikdo koho zná nechtěl, a že kdyby tehdy bylo lidové hlasování, tak by ti dva mezuláni jistě ostrouhali. A abychom si dali pozor na Cigány, aby nám nerozebrali auto.

A pak je tu zase ráno horké jako Hefaistova výheň  a dřevěné kostely z 15. až 17. století, je jich na celém Slovensku 61 a většinou řeckokatolické s babincem, oddělenou částí interieru kostela, kam se musely místní babušky,  paní a dívky, jednoduše baby, šplhat po žebříku, kdepak chlapi s babami dohromady. Kostely jsou většinou  památky Unesco, které byly dělány těmi původními machry bez jediného hřebíku, nyní jsou pečlivě opravené. Evropská unie hradí 85 % nákladů, to jsou desetitisíce eur. A v okolí sem tam nějaký hrob, některý z květinami, ty staré jenom s křížem a jméném.Třeba Elena Litvak, rozená Gudal, narozená 1822- zemřelá 1941, kdo ví, zda-li se někdo nepopletl století....

.Nenavštívit Duklu by byl morální hřch. Dukla,  to byl masakr Rusů, Čechů, Slováků i Němců, v muzeu mapa operace, fotky, v přízemí dobové letadlo, panorama 360 stupňů na okolní krvavě poznamenanou krajinu, která je pořád nebezbečná nevybuchlou municí v zemi.Sem tam někdo vyletí do vzduchu a nic po něm nezbude, když si udělá ohýnek na místě, kde je osud k němu nemilostivý, většinou jsou to nenechaví Češi, kteří se dloubou v zemi pro válečné artefakty, jak nám říká pracovník muzea.Před několika lety parta českých nenechavců rozebrala starý vojenský "hakl" a nafilmovala při tom místní Cigány, kteří jim to za sud pálenice udělali. Aby kryli svoje vlastní oumysle nahlásili místní žandarmerii to prefíkané chování Cigánů s příslušnými fotkami, ovšem ouha, Cigání vyklopili, že to bylo naopak.

U Zborova, tedy slovenského Zborova, blízko Bardejova je německý vojenský hřbitov s několika stovkami kamenných křížů a 1137 pohřbenými německými vojáky, mnoho jich nemá ani devatenáct jar.Na hřbitově je k přečtení zajímavá zpráva : cit."Náhlé vypuknutie Slovenského národného povstania zastihlo v Zborove umíestenú rotu Slovenské armády nepripravenú a kým sa slovenskí vojáci radili o dalšom postupe 30.augusta  ich prekvapil 4- členný nemecký predvoj, ktorý hladko odzbrojil aj ich, aj žandarov".